Broušení a jeho podstata

Broušení je dokončovací proces obrábění, při kterém se odebírají drobné části třísky mnoho břitovým

nástrojem, tedy brusným kotoučem. Pomocí tohoto procesu dochází k tvorbě přesných rozměrů požadovaných tvarů a určité drsnosti povrchu. Dají se brousit tvrdé, kalené i cementované
součásti, slinuté karbidy a spousta jiných tvrdých kovových a nekovových materiálů. Broušením můžeme obnovovat i řezivost nástrojů a to nazýváme ostřením.

Broušení

Součásti, které jsou zhotovené na soustruhu, frézce a dalších obrábějících strojích mnohdy nedosahují požadovaných rozměrů a geometrických přesností. Musí se často dál tepelně zpracovávat. Pomocí broušení součástí získají produkty požadovanou přesnost i hladký povrch.

Broušení obnovuje řezací schopnosti ztupených řezných nástrojů a lze jím dosáhnout i vysoké kvality povrchu. Dobře se dají obrábět kalené a těžko obrobitelné materiály. Za velmi krátkou dobu za pomocí odebrání velkého množství třísek se dá dosáhnout velkých výsledků. Materiály se dají také rozbrušováním dělit.

Podstata broušení

Způsob oddělování třísek se dá přirovnat k frézování. Břity brusného nástroje tvoří jednotlivá zrna brusiva, která jsou nepravidelně rozložená za pomocí různého převýšení po celém obvodu brusného kotouče. Rozdíl mezi broušením a frézováním je ve velikosti odebírané třísky. Za řeznou rychlost se označuje rychlost otáčení brusných kotoučů, která je nepoměrně větší než samotné otáčení obrobku.
Velkou řeznou rychlostí vzniká teplo a také vysoké teploty odebíraných třísek. Může takto docházet k popouštění povrchové vrstvy, vzniku trhlin důsledkem pnutí nebo oduhličení. Musí se tedy správně a vydatně chladit.

U brusných kotoučů určujeme:

• Brusivo
  – přírodní, jako křemen, smirek a korund
  – umělé, jako umělý korund pro broušení měkkých, houževnatých materiálů jako je ocel
• Zrnitost – se určuje podle velikosti síta, označovaná arabskými číslicemi
• Tvrdost – tvrdost brusného kotouče je dána pevností spojení pojiva a brusiva, značí se písmeny velké abecedy E – Z.
• Pojivo
  – Anorganické:
  – keramické pojivo, které tvoří 75 % brusných kotoučů
  – magnezitové pojivo, které je citlivé na vlhkost a používá se pouze pro broušení za sucha
  – silikátové, které je založeno na bázi vodního skla a je odolné proti vlhkosti
  – Organické:
  – pryž, šelak a bakelit. Pryž a šelak se nesmí přehřívat.
  
• Strukturu, která se volí podle prostorového uspořádání brusných zrn, pojiva a pórů a značí se arabskými číslicemi od 1-15.