Podstata vrtání

Vrtání je zhotovování děr, které mohou být průchozí i neprůchozí, zpravidla dvoubřitým nástrojem. Dochází k oddělování materiálu pomocí řezného točivého pohybu pomocí vrtáku. Jde o třískové obrábění materiálu, kdy daný nástroj vykonává veškeré pohyby najednou.

V podstatě je hlavní řezný pohyb vykonáván nástrojem a jedná se o rotační pohyb.Vedlejší přímočarý pohyb ve směru osy otáčení vykonává rovněž daný nástroj. Výjimku tvoří vrtání děr pomocí soustruhu a frézky. Měřítkem hlavního pohybu je řezná rychlost. U vrtacích nástrojů je největší po obvodu a zmenšuje se ke středu nástroje, kde je pak nulová.

Vrtání do dřeva

Pro vrtání do dřeva slouží spirálový nebo šroubovitý vrták do dřeva v základním tvaru obráceného M. Pro otvor většího průměru se hodí plochý vrták. Někdy je vrtání ztížené, protože je nutné více přitlačit. Pomocí samo-zatahovacího plochého vrtáku se vrtají větší otvory snadněji.
Dalším typem vrtáku je hadovitý, který s hodí na dlouhé díry v bednění i krovech a na velký průměr otvorů. Dřevo vrtá jak napříč tak i podél vláken, je velmi přesný, ale poměrně dražší. Pro truhláře jsou speciální vrtákypro nábytkové panty. Na lamino či MDF s tvrdokovovými břity a do dřeva Förstnerův vrták. Vrtáky lze použít i pro převrtání suků ve dřevě.

Vrtání do zdiva

Lze vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene s příklepem pomocí vrtacího kladiva. Do cihly s příklepem pomocí kladiva nebo vrtačky. Obtížnější je vrtání do sádrokartonu, porothermu, obkladaček a dlaždic, které jsou tažené nebo dírkaté. Zde se používají extrémně tvrdé multiconstruction vrtáky s tvrdo-kovovou destičkou a jiným tvarem břitu, než vrták do betonu.
Vrtáky do zdiva mají tvrdokovový břit a odlišují se kvalitou zpracování a typem stopky. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem se používají vrtáky s válcovou nebo šestihrannou stopkou. Do vrtacích kladiv se upínají za pomocí rychloupínacích sklíčidel SDS-plus, do těžkých kladiv SDS-max, do strojů SDS-quick. Vrtáky mají podélné drážky k vedení a pojištění vrtáku.

Vrtání do kovu a plastu

Kovy a plasty se vrtají za pomocí třískového obráběním, kdy vrták odřezává z materiálu malé třísky zvané špony. Rychlořezné vrtáky do kovu jsou vyráběny z oceli legované pomocí chromu, wolframu, molybdenu, vanadu, anebo kobaltu. Musí se pravidelně mazat v průběhu vrtání pomocí mazných sprejů nebo olejů. U vrtání nerezových materiálů musí být vždy čistý vrták, kterým se předtím nevrtalo obyčejné želez. Nerezový materiál by se tak kontaminoval a vedlo by to ke korozi.
Standardním typem je černý vrták HSS-R, s válcovanou, párou popouštěnou šroubovicí a je pružný. Může být nepřesný kvůli plošce na hrotu. Obvykle se předznačí navrtávané místo důlčíkem. Typ HSS-Gmá složitější broušenou špičku se samostředícím hrotem. Variantou je i vrták HSS-Co legovaný 5% kobaltu. Je výrazně lesklý, křehký a medově zabarvený. Šestinásobnou životnost vykazují vrtáky HSS-TiN, Disponují mimořádně tenkou vrstvou titannitridu. Mají nazlátlou barvu povrchu a umožňují dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti při zachování nízkého tření.

Doporučuje se i k vrtání plexiskla a nehodí se pro vrtání hliníku.
Na tenké plechy se používají stupňovité a kuželovité vrtáky. Jedním vrtákem lze udělat díry o různých průměrech. Pro vrtání nepravidelných otvorů lze použít frézovací vrtáky vykované přímo ze stopky a s přeřezávacím hrotem.

Vrtání do skla

Sady speciálních tříhranných rychlořezných vrtáků používaných k vrtání do skla s vyplatí jen profesionálům. Nejčastěji se používají multiconstruction vrtáky a střed otvoru se na začátku vyznačuje křížovým vrypem pomocí diamantu na řezání skla. Kolem něj se dělá kruhový val ze sklenářského tmelu či dětské plastelíny a naplní se lžičkou petroleje či terpentýnu. Sklo se chladí a usnadňuje tak drcení jeho krystalů. Používá se vrtačka upnutá do stojanu, nejvyšší možné otáčky a nejmenší síla. Stejný vrták je možno použít k vrtání do obkladačky.