Betonářská ocel jako hutní materiál, který se používá od 20. st.

Strojírenství a kovovýroba se dnes řadí k tahounům české ekonomiky. Jsou to obory, které měly a mají budoucnost a potenciál. Jelikož nám právě kovovýroba a strojírenství tak prospívají, je načase se o nich něco dozvědět. O hutních materiálech jste jistě slyšeli. Jedná se o materiály, které se využívají právě v těchto oborech. Řadí se k nim například hliníkové materiály, jekly, kruhová ocel, nerezové materiály nebo betonářská ocel. A právě o betonářské oceli si dnes budeme povídat.

Betonářská ocel neboli betonářská výztuž či měkká výztuž je označení plných, ocelových tyčí, které jsou vkládány do betonu. Používají se už od třicátých let 20. století a jsou čím dál populárnější.

Jak se s betonářskou ocelí pracuje?

Betonářská ocel je poměrně přizpůsobivá. Lehce se tvaruje do požadovaných tvarů a konstrukce. Jednotlivé ocelové tyče se vkládají do betonu, aby se docílilo lepší únosnosti a aby se snížily deformace. Díky betonářské oceli dojde k vytvoření železobetonu.

Jak dlouho taková železobetonová konstrukce vydrží?

Co se týče životnosti takové železobetonové konstrukce, tak to nedokážeme přesně odhadnout. Přece jen na životnost mají vliv mnohé vnější faktory. Záleží na hloubce uložení výztuže pod povrchem.

Druhů výztuží je hned několik

Druhů železobetonových konstrukcí je mnoho. V dnešní době musí být v souladu s evropskými normami. V souladu s normami musí být i postupy navrhování či samotné provádění konstrukcí. Lidé si konstrukce vybírají dle toho, do čeho mají být zabudovány. Populární jsou hlavně kari sítě, které se často používají jako výztuž deskových nebo stěnových konstrukcí.

Jen pro zajímavost: Existuje slangový výraz pro železobeton či pro betonářskou ocel. Je to „roxor“. Dokonce se tento slangový výraz ujal natolik, že se používá jako obecné označení všech betonářských výztuží.