Co se děje v kovovýrobě

Kovovýroba čelí těžším časům, přesto se fungování ve společnostech nezastavuje. V tomto oboru totiž vznikají důležité součástky, bez kterých se zase jinde neobejdou. V případě, že se chcete podívat kovovýrobě pod pokličku, pojďte se seznámit s několika činnostmi, bez nichž by se to v kovovýrobě neobešlo.

Frézování

Co se děje v takové společnosti zaměřující se na kovovýrobu za zavřenými dveřmi? Kupříkladu se zde frézuje. Tento proces, který označujeme za „frézování”, není nic jiného než obrábění rovinných nebo tvarových ploch, a to pomocí vícebřitového nástroje. A tím je právě fréza, od které se celý proces vlastně nazývá.

Podstatou frézování je řezný pohyb, který je složený ze dvou pohybů. Říká se mu cykloida, která se blíží kružnici a posuv je většinou přímočarý.

Vrtání

Kromě frézování zde dochází také k vrtání, což je v praxi zhotovování děr, jež mohou být průchozí (ostatně i neprůchozí). K vrtání dochází zpravidla dvoubřitým nástrojem. Odděluje se materiál pomocí řezného točivého pohybu, konkrétně pomocí vrtáku.

Vrtat se může do mnoha materiálů, a to jak do zdiva, tak například do dřeva nebo do kovu a plastu, s čímž se ostatně v kovovýrobě pracuje a funguje nejvíce.

Soustružení

Existuje technika zvaná soustružení, která se v kovovýrobě používá. Každý žák střední průmyslové školy zažil mnoho hodin u soustruhu a jeho používání. Jen málokdo o ní ví, že vznikla už před naším letopočtem. Tehdejší soustruh byl dokonce zkonstruován slavným malířem Leonardem da Vinci, a to kolem roku 1500.

Od té doby samozřejmě uplynula velká spousta let a soustružení se dostalo sedmimílovými kroky kupředu. Dnes tak můžeme tuto náplň nejedné kovovýroby označit za základní způsob obrábění. Na soustruzích se dají dnes vrtat, vystružovat i řezat závity, a to jak rovinné, tak kulovité plochy.