Ocel jako hutní materiál

Pokud pracujete ve velkosériové kovovýrobě nebo se zaměřujete na obor strojírenství, moc dobře víte, že jenom schopnost a pracovitost vám nestačí. Musíte taky něco vědět. Sice žijeme v době zaměstnanecké krize, kdy zaměstnavatelé sáhnou po každém schopném zaměstnanci, ale to neznamená, že vám pracovitost a šikovnost zaručí místo na několik let. Musíte se posouvat, musíte se učit, protože bez toho to ve strojírenství a v kovovýrobě nejde. Například je třeba vědět, co jsou to hutní materiály či jak se dělí.

Hutních materiálů je mnoho, můžeme zmínit například poklopy, trubky, nerezové materiály, betonářskou ocel nebo ploty. Nyní se však budeme bavit především o oceli, která se rozděluje na několik tříd.

O třídách si řekneme později, nyní je důležité vědět, co je to vlastně ocel.

Co je to ocel?

Ocel jistě každý zná, ovšem málokdo dokáže tento hutní materiál správně definovat. Jedná se o slitinu železa, uhlíku a dalších legujících prvků. Jelikož je to slitina, obsahuje méně než 2,14% uhlíku (pokud by se limit překročil, už se nehovoří o slitinách, ale o litinách).

Jak se ocel vyrábí?

Ocel samozřejmě nikde neroste ani nevzniká sama od sebe, musí se vyrobit. Dříve se ocel vyráběla zcela jinak než dnes. Pojďme si však říct, jak je tomu dnes, historii raději nechme spát.

K výrobě oceli dochází během metalurgického procesu, kdy se ze surového železa vyrob slitina železa a uhlíku a dalších chemických prvků. K výrobě oceli dochází ve vysoké peci. Při výrobě oceli je nutné dbát na množství uhlíku, protože právě množství uhlíku se podílí na nečistotách, kterými je třeba fosfor nebo síra.

Následně se s ocelí ještě dál pracuje, například se chemicko-tepelně zpracovává. Během tohoto zpracování dochází ke smíchání oceli s dalšími prvky. Nejčastějšími způsoby tohoto zpracování je například cementování, nitridování či šeradování.