Hlavní druhy koroze, které postihují nerezovou ocel

Stejně jako ve strojírenství, tak se i v kovovýrobě používají různé druhy hutních materiálů. Právě z hutních materiálů se vyrábí nejrůznější výrobky, které nakonec putují k různým odběratelům. Nejčastěji využívaným hutním materiálem je nerezová ocel, kterou lze specifikovat jako slitinu několika kovů. Důležitou roli zde hraje zejména chrom, také nikl nebo takzvaný molybden. Ovšem i tento hutní materiál mohou postihnout takzvané koroze.

Jak jsme zmínili, pokud hovoříme o nerezové oceli, hovoříme o slitině několika kovů. Na povrchu tohoto hutního materiálu najdeme také takzvanou pasivní vrstvu, který udržuje povrch konečného výrobku stále stejný i po dobu několika desítek let. Externí podmínky však mohou narušit pasivní vrstvu na hutním materiálu a může vzniknout takzvaná koroze.

Koroze má několik základních druhů. Jaké druhy to jsou?

Bodová koroze

Bodová koroze je koroze, která se vyskytuje jen na menších plochách nerezové oceli. Nejčastěji to bývá v místech, kde se koncentruje sražená sůl, ale samozřejmě to není pokaždé. Když dojde k narušení pasivní vrstvy, vzniknou zde body či tečky, odtud pochází název tohoto typu koroze.

Zrnitá koroze

Dalším typem koroze je takzvaná zrnitá koroze, která vzniká při tepelném zpracování nerezové oceli. Při tepelném zpracování se na hranicích zrn vyskytnou oblasti s takzvanými chromovými karbidy. Ty právě ochuzují jeden z kovů nerezové oceli, tím dojde k narušení pasivní vrstvy a zrna v postižených místech ztratí svou soudržnost. V mnoha případech ocel také měkne.

Štěrbinová koroze

Třetím hlavním druhem koroze nerezové oceli je takzvaná štěrbinová koroze, která zpravidla napadá větší oblasti nerezové oceli. Nejčastěji jsou k této korozi náchylné kapiláry nebo spoje. Štěrbinová koroze vzniká buď podobně jako bodová koroze, nebo za to může menší dostupnost kyslíku.